Proč tyto stránky, aneb
Předmluva k připravovaní knížce Sedm esejů o (zen)buddhismu.Co mě vedlo k napsání těchto esejů? Především údiv tím, jak málo lidí sdílí nadšení a radost z univerzálních a nadčasových myšlenek (zen)buddhistické filosofie. Záměrně říkám filosofie, nikoliv náboženství, protože budu psát právě o filosofickém, nikoliv náboženském proudu. Mnohé asi překvapím, ale jsem přesvědčen, že hloubka myšlenek schovaných v původních buddhistických spisech může oslovit právě tak křesťana jako ateistu, protože v nich nejde o víru, ale o pojmy jako jsou pochopení, prožití, umění soucitu a nalezení harmonie.
Když jsem se v roce 1981 (ve svých sedmnácti letech) poprvé seznámil s anglickou verzí Diamantové sútry a pomalu začínal chápat některé její části, cítil jsem ohromné nadšení a harmonii a měl jsem tehdy touhu dát o tomto svém „objevu“ vědět mnoha dalším otevřeným myslím. Postupně mě ale udivovalo, jak relativně málo vzdělaných lidí z mého okolí žasne nad jednoduchostí a hloubkou (zen)buddhistických myšlenek.
Postupně během let jsem začal chápat několik důvodů, proč tomu tak je:Za prvé je mezi velmi chytrými, přemýšlivými i citlivými lidmi část bytostí, které jsou zaměřeny spíše racionálně. (Zen)buddhimus, který bourá přijatá schémata kategorií, snaží se osvobodit mysl od pout racionálního poznání a nalézt porozumění v intuitivní rovině, je proto pro ně těžko srozumitelný, nenacházejí v něm dostatečný řád a oporu. Nechci, aby mé předchozí věty zněly negativně – nejde zde přece o to „hodnotit“, kdo má nebo nemá předpoklady něčemu porozumět. Jde jen o to uvědomit si, že (zen)buddhismus je jen jedna z cest, která není jediná možná. Druhým důvodem, který je vlastně i hlavním důvodem k sepsání těchto esejů, je fakt, že buddhismus je trochu nešťastně v očích mnohých již předem znevýhodněn právě příponou „ismus“ ve svém názvu. Díky racionálnímu přístupu budovanému trpělivě od prvního zasednutí do školních lavic, jsme si zvykli snažit se rozdělit věci do kategorií a dát jim pokud možno jasné přívlastky. Díváme se proto často na buddhismus optikou našeho západního světa, která není ze svého principu schopna zobrazit podstatu pozorovaného předmětu. Jako kdybychom se snažili zapsat atmosféru podzimního odpoledne pomocí matematických rovnic. Snad proto v mnoha lidech slovo buddhismus nebo zenbuddhismus vyvolává pocit pouze náboženského hnutí nebo v lepším případě také filosofického systému , který je již ovšem předem dán a omezen svým „ismem“ - tedy hranicemi, které jsou pevně dané a ze kterých není možné svobodně vykročit. Možná, že někteří si také myslí, že k pochopení buddhismu a nalezení harmonie je třeba být pevnou součástí nějaké širší komunity a „praktikovat“ buddhismus podle nějakých přesně daných plánů a zásad.
V následujících textech se pokusím ukázat Vám, že tomu tak není – že vnější okolí může člověku pomoci ( hlavně v počáteční fázi), ale že ten zásadní krok musí udělat každý sám ... že buddhismus člověka neomezuje v jeho směřování a předem mu nevytíná směr cesty. Naopak – že je úžasným průvodcem k osvobození vlastní mysli.
Pokusím se tedy o nesnadný úkol – zprostředkovat Vám radost a údiv, které mě provázely a vždy znovu provázejí při čtení původních buddhistických a zenbuddhistických spisů: Diamantové sútry, Sútry Chuej-nenga nebo při čtení zenbuddhistických textů Deset obrazů krocení býka a mnoha dalších.
Předem Vám děkuji za trpělivost.
Filip
|
